středa 18. září 2013

Dárek pro maminku

Moje mateř bude mít narozeniny. Každý rok dumám, co jí (případně svému tatínkovi či jiným příbuzným) dát. Upřímně řečeno, nevím, jak moc potěšující takové rukodělné dárky jsou, neumím to objektivně posoudit. Ale přijde mi to lepší než něco kupovat, zaprvé proto, že to už bych vůbec nic nevymyslela, a zadruhé, přiznávám, i proto, že jsem strašný lakomec.
Letos jsem (po dlouhém mozkovém hloubání a dloubání*) vytvořila... No, řekněme kolotoč. Jenomže se netočí (obětovala jsem otáčení lepšímu vyvážení... Které je i tak dost pofidérní, tak si představte, jak by to muselo vypadat, kdybych tomu ještě chtěla umožnit rotaci). I z toho důvodu jsem obě sedačky nasměrovala stejně, aby jedna z nich nebyla zády k divákovi. Takže jsou to spíš houpačky zavěšené na hřibovitém útvaru.
A je to kýč. Ano. I když zrovna v mém případě je taková poznámka asi zbytečná, protože to se ode mě tak nějak očekává...
---
*odkaz na Madagaskar, resp. krále Jelimána, jehož slova to jsou... Abyste si nemysleli, že jsem to vymyslela sama.

úterý 9. července 2013

Přijímací zkoušky na fonetiku a obecnou lingvistiku na FFUK (bakalář)


V červnu jsem absolvovala přijímačky na, překvapivě, lingvistiku a fonetiku. Byl to, no... Velmi obohacující zážitek.
Upřímně řečeno, myslela jsem si, že to bude horší :D Obě zkoušky byly jen ve formě ústního pohovoru. Jedinou srovnatelnou zkouškou, kterou jsem předtím absolvovala, je maturita, takže jsem asi očekávala něco více méně podobného - víte co myslím, partu zkoušejících, kteří od vás tak nějak neočekávají nic dechberoucího, spíš tak útrpně snáší vaše žvásty, a většina z nich si vás pamatuje jako jedenáctiletého špunta, což tomu nějak moc nepřidává. Z maturitní komise jsem v podstatě měla dojem, že jsou ze mě napůl otrávení a napůl mě litují. Ovšem ze zkoušejících na Karlovce jsem měla úplně jiný pocit. No dobře, možná jsem z pohledu člověka, který je ve vzdělávacím procesu dál než já, lehce naivní... Ale prostě tam seděli lidi, kteří chci, aby mě něco naučili. Což na gymplu nebylo až tak zcela úplně běžné.
Samozřejmě si uvědomuji, že mě tohle nadšení bude držet přesně do té doby, než tam po mně někdo bude něco chtít. Ale neberte mi, prosím, mé iluze.

No dobře, dobře, už se přes svoje obligátní žvásty konečně dostávám k vlastnímu průběhu přijímacího řízení.

pondělí 3. června 2013

Dým

Další z mých výtvorů, které jsou, uznávám, lehce na jedno brdo. Obličej z tohoto úhlu, duckface, naprostý nedostatek oblečení a velká zadnice.
Ale to nevadí, protože mě to baví.
Pro dnešek tu máme slečnu představující personifikaci tabákového dýmu. Mrtvolná modrá kůže, červené duhovky, rty začernalé dehtem, šedivé vlasy... Jistě, mohla by vypadat docela nechutně. A nebo taky může vypadat neuvěřitelně kýčovitě.
Co myslíte, že jsem si vybrala...

čtvrtek 30. května 2013

Princezna Diglosie Ablauta, dcera Triftongova

Ano, takhle vypadá moje příprava k přijímacím zkouškám na vysokou školu.
Toto je drobnější skica, které bylo umožněno vzniknout proto, že obzvlášť ve chvílích, kdy je nejvíc třeba se učit, mě přepadá největší chuť kreslit.






pátek 24. května 2013

Oči v dlaních

Tuto kresbu jsem vytvořila asi před třemi lety na výtvarce ve škole. Dnes, při oficiálním uzavření maturit, jsem ji dostala (v souvislosti se zametáním stop po existenci nás maturantů z povrchu půdy školy). Abych řekla pravdu, když jsem tohle svoje zapomenuté dílo po těch letech viděla, docela se mi i zalíbilo, i když je křivé, místy dost upatlané a tuš si tenkrát chvílemi dělala, co chtěla.
Jak se asi dá uhodnout, měli jsme na papír otisknout svoje ruce a dokreslit k tomu obličej.


Zdánlivý pomaturitní klid

Mám středoškolské vzdělání. Známky sice nebyly úplně nejlepší, ale mám ho. 
A teď se můžu konečně rozepsat.
Nejdřív bych se chtěla pochlubit svou učební metodou. Abych si zapamatovala názvy a stáří uměleckých děl, překreslila jsem si je z učebnice a přilepila na strop. Fotky tohoto velkolepého díla viz níže.
Tato metoda se ukázala být velmi efektivní, ta díla už asi nikdy nezapomenu. Z dějin umění mám 2.
Taky jsem maturovala z češtiny (resp. z literatury, za 3) a z angličtiny (za 2).
Ty známky mě štvou. Já vím, že je to docela jedno, ale nemůžu říct, že jsem se sebou spokojená. (Nesnáším protirakouské buřiče.)

úterý 14. května 2013

Patrik a Lukáš pro Arvari

Protože tři dny před maturitou nemám do čeho píchnout, pustila jsem se do ilustrací pro Arvari :D Konkrétně jde o Patrika a Lukáše, hlavní hrdiny stejnojmenného seriálu.
Ten obrázek vlevo, to je... Je to muž. Ano.





čtvrtek 9. května 2013

Další bílá kočka

Já vím, že už jsem s tím otravná. Ale mně se tahle slečna zalíbila natolik, že jsem se rozhodla z ní udělat svého osobního maskota.
Nyní budete svědky mého narcismu v celé jeho kráse. Provedla jsem pár změn a proměnila jsem to v takový hodně zmutovaný rádoby autoportrét.
Tak především jsem jí výrazně zmenšila prsa.
Nos jsem nechala, protože jestliže menší prsa můžou vypadat dobře (a za tím si stojím), velký nos mého hornatého typu nikoliv.
Co mi ovšem chybí na nose, to dohání olbřímí pozadí. Mně se to strašně líbí (taky proto, že kreslené pozadí nemá tendence se třást, rozplácávat a vůbec vypadat sebeméně reálně).
Samozřejmě nemám jedinou kérku a ani by mě nenapadlo se někde jen tak ukazovat nahá, to k těm ostatním změnám.
Tradá:

Akt s bílou kočkou II

Já sice obvykle raději kreslím tmavovlásky (sama jsem jednou z nich. Můj narcismus nevysvětluje jen to, že obvykle kreslím slečny s tmavými vlasy, ale také tu skutečnost, že mají všechny poněkud výraznější pozadí), ale protože si právě odbývám svou denní dávku předmaturitní prokrastinace, rozhodla jsem se udělat druhou verzi svého předchozího výtvoru. Tmavě modrovlasou slečnu jsem tedy proměnila v blondýnu.
Jemně jsem také upravila barvu očí, tetování a jiných detailů a navíc jsem se rozhodla ji ještě lehce upravit jinak, protože jak říká jedna moudrá reklama, to roští musí pryč. (Mimochodem, viděla jsem na facebooku tuto stránku podporující přírodní ovlasení dam na celém těle - na nohou, v podpaží a vůbec, všude. Tedy... Ne že bych nekriticky podporovala obraz "dokonalé" ženy v podobě vychrtlé figuríny, který je nám předkládán médii. Neplácám si na obličej deset kilo make-upu a nikdy bych nešla pod kudlu, aby mi chirurg vyrobil aspoň nějaký náznak poprsí nebo mi snad zmenšil to pohoří, co mám místo nosu. (Dokonce ani kdybych na to náhodou někdy měla peníze.) Ovšem na druhou stranu... Že bych zašla s tou emancipací až tak daleko, že bych si přestala holit nohy, to si opravdu představit neumím.)
Aby to nebylo náhodou málo kýčovité, na jednom ze dvou obrázků jsem slečnu obklopila modrou aurou. To jsem možná dělat nemusela, uznávám, no ale už je tam.

středa 8. května 2013

Akt s bílou kočkou

Původně jsem chtěla nakreslit tu slečnu oblečenou. Normální oblečenou slečnu, možná s trochu užším pasem a výraznějšími boky, jak hladi bílou kočku.
No ale já když už se jednou do něčeho dám, horko těžko se mi od toho upouští.
Takže tu máme další akt.
Již tradičně útlý pas a okrouhlý bok, tentokrát ještě navíc ta ňádra dmoucí, což není můj obvyklý projev, ale tady mi to tak nějak vyšlo.
No a když už tedy není oblečená, přidala jsem jí nějaké to tetování, aby se nějak využila ta velká jednobarevná plocha.

úterý 7. května 2013

Písemná státní maturita

Mám tu čest být letošním maturantem. Ba co víc, již jsem měla to štěstí napsat si písemky z češtiny a angličtiny. (Ne, do matematiky bych se dobrovolně opravdu nepouštěla, i když ta státní byla údajně hodně jednoduchá a měla jen jednu část, konkrétně písemný test. Ale pro někoho, jehož znalosti končí u malé násobilky, jako jsem třeba já, by to byl stejně risk. Vždycky jsem si připadala divně, když jsem měla za nějaké náhodné písmenko napsat vykřičník nebo nedejbože sestavovat takové ty podivné věci ze znaků všech možných písem od latinky přes azbuku, alfabetu, čínské a japonské znaky, runy, hieroglyfy až po sumerské klínové písmo, nebo tak mi to aspoň připadalo, a je s podivem, že jsme se nedostali k inckému systému zapisování pomocí uzlíků na provázcích. Ale to jen tak na okraj.)

Mám za sebou didaktický test a slohovou práci z českého i anglického jazyka a o tyto zážitky se teď hodlám podělit se světem.

pondělí 6. května 2013

Kočičí tarot

...přesněji řečeno velká arkána.

Moje maminka se zajímá o tarot. A má ráda kočky. (Všichni máme rádi kočky.)
A tak jsem jí jednou k narozeninám stvořila tarotové karty s kočkami. Já tomu tedy vůbec nerozumím, takže jsem částečně následovala instrukce, které jsem posháněla na internetu, částečně nikoliv. Takže kupříkladu viselec, který by asi měl viset vzhůru nohama, vypadá asi jinak, než by měl... No ale pověsit kočku za nohy, to bych přece nemohla udělat.
On ty karty stejně nikdy nikdo vykládat nebude, hlavní je, že jsou tam ty kočky :)
Myslela jsem si, že to vypadá trochu líp, takhle nafocené je to celé takové nakřivo a vůbec... Ale očekávat, že budu úplně spokojená se svým dílem, to by byla skutečná pošetilost :)

středa 24. dubna 2013

Opeřený motýl

Původně jsem si řekla, že stvořím Velké Umění. Opeřený motýl, že, no co by mohlo být umělečtějšího a originálnějšího. Jak se ovšem zdá, skončil tento zmutovaný hmyz, podobně jako drtivá většina mých děl (konkrétně ta díla, která jsem se, popatřivši na ně, nerozhodla zamáčknout někam hluboko do propadliště dějin), jako totální a naprostý kýč. Ano, uznávám, něco takového se dalo očekávat.
Možná si někdy vyhraji s těmi peříčky, aby bylo poznat, že ten motýl je opravdu opeřený a ne pokrytý nějakými prapodivnými šupinami, ale dneska už mi na to nezbývá energie.
(Celý obrázek v celém článku)

sobota 20. dubna 2013

Střepy mé "galerie"



Uznávám, tyto obrázky jsou poněkud nesourodé. Jsou to jen takové střípky, které sem dávám, abych neměla pocit, že ty internety o něco zásadního přišly :D To poslední je dávný pokus o symbolický autoportrét, ale je to tak hluboce symbolické, až je to nepochopitelné a vytváří to falešný dojem rouhání. Chtěla jsem tím říct (no dobře, možná ne tak docela, ale dá se to tak okecat), že na první pohled jsem konzervativní zapšklá osoba (se zájmem o islám, ano, což přímo vybízí k propojení), ale ve skutečnosti, pod tou imaginární burkou (já vím, to na obrázku není burka. Ano, opravdu to vím, není nutné mě poučovat, prostě to nechme být, zní to tak líp) jsem docela normální otrok vlastních pudů.

Ornamentální textury

Pro svůj bývalý blog a také pro využití v PhotoShopu jsem si vytvořila nějaké ty textury. Něco z toho dost necitlivě mlátí do očí, ale i tak cítím potřebu se podělit :)

Háčkování, šití a vůbec všechno možné



Menší mišmaš výrobků (převážně koček), které jsem za svůj krátký život stihla přivést na svět. Něco z toho jsou dárky, něco jsem si pokusně nainstalovala do eshopu :)

sobota 6. dubna 2013

Vodnářka



Má vodnicofilie se nezapře.
Ta dáma má trochu krátké ruce, zdeformované nohy a dost nepravděpodobný tvar, ale... Ne, nemám výmluv.
Hlavní je ovšem ta vodnice, samozřejmě. Ne že by si při pohledu na ni člověk přímo vybavil, jak krásně bublá, zaplavuje místnost sladkou vůní a jemným bílým kouřem, takové umělecké ambice zase nemám. Je to prostě takový barevný kýč. Ale... Je to pořád vodnice.

pátek 5. dubna 2013

Bytost s lentilkami podruhé


Na mě je tohle relativně dost odvážný obrázek, věřte nebo ne. Je to můj historicky první akt se vším všudy. No dobře, je to jenom taková primitivní barevná kreslená postavička... Ale i tak je to na mě docela výkon. Obsahuje plnočelnou nahotu, takže někdo, kdo nechce utrpět vážný psychický šok spojený s nenapravitelným zničením svých mravů, ten by se na to rozhodně neměl dívat.
Opět budou tři verze - normální, lidská, s modrými vlasy, pak jedna barevná s fialovou kůží a nakonec moje oblíbená lentilková. Konečně se ukáže, kde všude ty bytosti tyhle lentilky mají...

středa 27. března 2013

Portréty







Starší kresby postav

Následující kresby jsou různě staré, tedy spíš různě mladé - žádná z nich není vyloženě relikvie, myslím, že nejstarší (Faun) je z roku 2010.
První dvě jsou pokusy o můj vlastní akt, ale ten pas jsem si evidentně trochu přikrášlila :D Obličej realitě vůbec neodpovídá, chtěla jsem tam jen nějaký mít.



Vždycky se mi líbily tyhle šavle. Ona přesně takováhle asi žádnou historickou předlouhu ani nemá, ale mně se prostě takhle líbila a basta.

Já jako hašašín.
Na skvělý nápad stát se hašašínem, kterýžto výraz jsem ještě včera touto dobou ani neznala (což byla hrozná škoda, a teď, s touto znalostí, už můžu s klidem v srdci umřít), mě přivedl Sikar, a to konkrétně tímto článkem.
"Asasín nebo též hašašín je označení pro členy sekty hašašínů. Jednalo se o arabskou sektu, jejíž členové prosluli následujícími věcmi. Oddaností svému vůdci, faktem, že se jednalo o chladnokrevné zabijáky a tím, že si dodávali odvahy a sjetosti pomocí hašiše. (...) V jiném významu slovo asasín v českém jazyce neexistuje." (Sikar)
Jistě se mi tedy nedivíte, že jsem si přesně toto vybrala jako svou budoucí kariéru, i když připouštím, že je to hlavně kvůli označení "hašašín".
Aby toho nebylo málo, nakreslila jsem hašašínku. Tedy jako sebe, chápete, i když v poněkud pozměněné podobě. Původně jsem sice chtěla podstoupit změnu pohlaví, ale to by trvalo hrozně dlouho, a navíc, přiznejme si to, kdo by chtěl být chlap, že. (Já vím, každý. Ale já chlapy umím kreslit ještě hůř než ženy, tak mi to nechte.)

Šáša. Srandovní, není-liž pravda?

A konečně Faun. Je to jen skica k tomuto obrázku




úterý 26. března 2013

Jak kreslit obličej z profilu

Vím, že lidi, kteří začínají kreslit (asi jako já ve čtrnácti letech), mají občas docela problém najít nějaký návod, protože buď je všechno moc těžké, nebo to vypadá hrozně. Tak jsem se pokusila o něco jednoduchého, co snad i tak trochu vypadá jako obličej :)

Nejdřív doporučuji nakreslit si kružnici.
Potom vytvořit svislou sečnu procházející jejím středem.
Dále takový ten lehce zahnutý oblouček vlevo, který přibližně naznačuje linii obličeje.
Tečna dole naznačuje spodní čelist.
Ta horizontála, která je více méně uprostřed vzniklého tvaru, je tak zhruba tam, kde budou oči.
Někde na zmíněné horizontále nakreslíme oko, spíš víc vně než uvnitř. Ucho začíná tak zhruba v průsečíku obou sečen kružnice. Pak nakreslíme linii nosu a rtů, horní ret bych radila trochu menší než ret spodní. A nakonec čelist, bradu a krk. Brada by měla být trošičku předsunutá, prostě ne svislá.

Teď přichází ta příjemnější část. Dokreslení panenky v oku (lehce zploštělé, když je z profilu), řas, nosu a rtů. No a samozřejmě vlasů, které mám já osobně nejradši :)










Průřez tvorbou

Za svůj osmnáctiletý život jsem počmárala moře papíru. Zveřejňuji zatím nepatrnou část výsledků (věřím, že někomu to k tomu, aby mu shořely oči, bude stačit).

Faun - prosinec 2010. Trochu nedodělané ruce, já vím. Plně jsem se totiž soustředila na ten zatracený kožich :D


Homo Octopus - duben 2011.
"Maličko jsem upravila představu mořské panny. Je pravda, že finální verze by pobláznila málokterého námořníka, ale na druhou stranu má alespoň šanci přežít pod vodou.
V prvé řadě jsem jí rybí ocas vyměnila za chapadla, protože chobotnice jsou jednoduše lepší - mají, stejně jako lidé, komorové oko, což souvisí s rozvinutým mozkem a tím také větší inteligencí.
Stejně jako chobotnice dýchá Homo octopus jedním párem žaber. Je pochopitelně vejcorodý. (Rozmnožuje se stejně jako chobotnice pomocí hektokotylového ramene.)
Zuby má uzpůsobené ke konzumaci krabů, ryb a jiných drobných mořských stvoření.
Trošku jsem mu inovovala hlavu. Lidský mozek je prý bez přísunu kyslíku schopen přežít tak tři minuty. Důvěryhodný zdroj (náš profesor biologie :D) uvedl, že je to také proto, že mozek, na rozdíl např. od srdce, nemá žádnou energetickou (tukovou) zásobárnu, ze které by v nouzi mohl čerpat. Tedy jsem mořské víle trochu zvětšila hlavu (čímž jsem mírně podpořila její chobotničí vzezření), aby se pod mozek ještě vešla nějaká ta zásobička tuku. Počítá se s tím, že spodní část hlavy tedy už nebude krytá lebkou, ale spíš tu bude nějaká svalová tkáň, vazivo nebo co já vím, prostě tak, aby neměla pevně danou velikost a mohla, jaksi, tloustnout a hubnout.
Homo octopus je vybaven bradovým výběžkem, který umožňuje artikulovanou řeč, a sluchovými membránami, ale fakt je, že schopnost artikulovaně mluvit pod vodou trochu ztrácí smysl. To se bude ještě muset nějak domyslet. :)"


Kat - květen 2011


Velikonoční animace - duben 2012. Tak nějak shrnuje můj postoj k jisté tradici.



Slečny s hijaby - květen 2012



Co je to "Pták v kočce"

Jsem Hesteth Azees.
Toto je můj první článek na blogspotu, což je pro mě naprosto nový píseček. Abych se přiznala, mám z toho trochu trému.
Chtěla bych tu představovat hlavně svou tvorbu - kreslení, možná i háčkování a šití.
No a sem tam taky nějaký ten žvást o mé osobě, protože to chtějí všichni číst, přiznejme si to.
No tak dobře, vyslyším naléhání a začnu rovnou s těmi žvásty.
V současné době je mi 18 let (což možná není něco, čím bych se hned měla chlubit, ale nevadí), v květnu maturuju a budu se pokoušet dostat se na vysokou školu. Ráda bych se dostala na obecnou lingvistiku a fonetiku, případně na českou filologii se zaměřením na editorskou práci ve sdělovacích prostředcích.
Zajímám se o islám, hraju na violu, učím se turecky, mám ráda kočky a mám neustále hlad (většinou na kebab).
Proč se můj blog jmenuje Kuş Kedide? Znamená to turecky "pták v kočce" (nehledejte tam dvojsmysly, žádné tam nejsou). Ale proč, to vážně netuším.